V sobotu 18.ledna jsme se sešli před desátou hodinou na Českomoravské v hojném počtu 23 dětí a 7 dospělých. Dojeli jsme městským autobusem kousíček za Prahu do obce Podolanka. Za pár minut jsme již byli v Jenštejně, kde se děti rozdělily na čtyři skupiny – Jedničky, Dvojky, Cestovatele a Odvážné vlky. Vedoucí měli vlastní skupinu – Šprti. Po cestě týmy hledaly odpovědi na otázky, které dostali v zadání celovýletové soutěže o odměnu. Následně jsme po místních naučných stezkách Vinoř-Jenštejn a Vinořský park a Satalická bažantnice prošli kolem zříceniny hradu Jenštejn, který byl zavřený, do Vinoře, kde již byla tak toužebně očekávaná přestávka na jídlo. Zde nás opustili Píšovi, kteří museli na rodinnou oslavu. My jsme pokračovali již pryč z Vinoře ke Kamennému stolu, což je pískovcová skála, kterou děti důkladně prolezly. Potom jsme našli místní pramen a dokonce do něj nikdo nespadl. Malý kousek od něj ve stráni je „vodní“ jeskyně, ve které se dříve dalo jezdit na loďce. Dnes je již dlouho zasypaná. Ovšem pár metrů je přístupno, a tak se do vchodu postupně vešly všechny děti, minimálně aby splnily bod v celovýletovce :). Tady jsme zjistili, že nás tlačí čas a abychom stihli naplánovaný vlak, museli bychom běžet, což rozhodně nepřipadalo v úvahu, takový nápad ani nepadl. A tak začalo obvolávání rodičů. V tom jsme ovšem dobří a za pár minut již všichni měli (alespoň doufám) informaci o pozdějším příjezdu. Následně přes vinořské hradiště, jehož val jsme úspěšně zdolali a kde není nic než pole, jsme se dostali k místnímu broukovišti -uměle vytvořenému místu pro život brouků. Následně jsme spočítali stromy v aleji, zjistili kolik dětí je třeba na obejmutí památného stromu – 7, vyhlásili bahňáky výletu a celodenní soutěž. Těsně vyhrál tým Jedniček a odměnu v podobě lentilek dostali všichni. Raději jsme si pospíšili, protože nestihnout ani ten další vlak by už bylo na pováženou. Stihli jsme ho s přehledem a rozvezl nás na Vysočany a Masaryčku, kde nás čekali rodiče.
Celý výlet byl ve velmi příjemné náladě a překvapivě dobrým počasím, což není tak úplně naší tradicí.
Těším se zase příště.
Saša