V neděli šestnáctého srpna nás odvezl stroj času z nádraží Holešovice do Českých Budějovic, kde jsme přesedli na jiný stroj času, který nás odvezl tentokrát do Keblan. A z Keblan to byl už jen kousek cesty na louku, na které se měla konat velkolepá korunovace královny Kateřiny. Slavnost ovšem musela být pro nepřízeň počasí odložena. Místo korunovace jsme pozorovali ve dne v noci Keblanský potok a napjatě čekali, zda se vylije, či nevylije ze svých břehů. Bohové nám byli nakloněni, déšť včas ustal a potok se stal opět naším milým potůčkem. Korunovace se tedy konala o den později. Nečekán nezván, zjevil se na ní černý rytíř a ukradl královně Kateřině korunu. A my, Sokolí družina z Keblan, Kulíšci z Kulíškova a Páni z Drakenbergu, jsme královně slavnostně přísahali, že její korunu dobudeme zpět. Jak na černého rytíře, ovšem nevěděla ani královna Kateřina. A tak jsme se vypravili ke staré vědmě, která se probudila ze svého dlouhého spánku a prozradila nám, proč vlastně rytíř korunu ukradl a co je třeba k další věštbě. Svědomitě jsme se tedy připravovali k boji s černým rytířem. Vyrobili si meče a absolvovali rytířskou akademii. Ze tří družin se na dva dny staly družiny čtyři a vypravily se pro čtyři živly, které vědma nezbytně potřebovala pro další věštění. U vědmy se čtyři živly spojily a bylo nám sděleno, že se život černého rytíře ukrývá ve třech vejcích. První z nich střežila divá zvěř, další skrývala temná noc a třetí vejce bylo skryto mezi vejci! Po ulovení všech divých zvířat jsme získali první vejce! A hned po slunce západu jsme se vydali do tmy noci pro vejce další a také pro korouhve, které nám během našeho dvoudenního putování černý rytíř ukradl. Jeho nohsledi seděli v noci u ohně a hlídali korouhve i ono vzácné druhé vejce. Obojí jsme naštěstí získali a už nám chybělo jen vejce poslední lstivého Fabergého! Vejce jsme tedy měli, ale jak je zničit, abychom spolu s nimi zničili i černého rytíře? Jeho hrad už jsme se neúspěšně snažili dobýt obléháním i vplíženám se do hradu vodním příkopem! Naštěstí nám pomohl čaroděj, který se rozhodl přidat na naši stranu. Vejce je nutné zničit v posvátném ohni. Připravili jsme tedy slavnostní oheň a všechna vejce do něj jedno po druhém vhodili. Pokaždé, když vejce vzplála, ozvalo se ze tmy zasténání černého rytíře. Na místě, odkud se sténání ozývalo, jsme našli černý plášť, helmici, brnění a tři záhadné klíče. Od čeho asi tyto klíče byly? A kam rytíř schoval korunu královny Kateřiny? Nezbylo nám, než se opět vydat do hradu černého rytíře. Prý je ještě střežen, ale morálka mužstva černého rytíře notně upadá. Čaroděj nám poslal dopis s mapou, podle které jsme došli k hradní bráně. Strážce brány nás vpustil dovnitř a my jsme pak putovali dál a dál jednotlivými částmi hradu. Po celodenní cestě jsme se dostali až do věže s pokladnicí a právě zde jsme nalezli dobře střeženou korunu královny Kateřiny, její standartu a truhlici se třemi zámky. Hurá, korunovace tedy mohla být uskutečněna. Třikrát sláva královně Kateřině!!!
Chráněno: Galerie – Tábor Boj o korunu
Výlet Podolanka – Satalice
V sobotu 18.ledna jsme se sešli před desátou hodinou na Českomoravské v hojném počtu 23 dětí a 7 dospělých. Dojeli jsme městským autobusem kousíček za Prahu do obce Podolanka. Za pár minut jsme již byli v Jenštejně, kde se děti rozdělily na čtyři skupiny – Jedničky, Dvojky, Cestovatele a Odvážné vlky. Vedoucí měli vlastní skupinu – Šprti. Po cestě týmy hledaly odpovědi na otázky, které dostali v zadání celovýletové soutěže o odměnu. Následně jsme po místních naučných stezkách Vinoř-Jenštejn a Vinořský park a Satalická bažantnice prošli kolem zříceniny hradu Jenštejn, který byl zavřený, do Vinoře, kde již byla tak toužebně očekávaná přestávka na jídlo. Zde nás opustili Píšovi, kteří museli na rodinnou oslavu. My jsme pokračovali již pryč z Vinoře ke Kamennému stolu, což je pískovcová skála, kterou děti důkladně prolezly. Potom jsme našli místní pramen a dokonce do něj nikdo nespadl. Malý kousek od něj ve stráni je „vodní“ jeskyně, ve které se dříve dalo jezdit na loďce. Dnes je již dlouho zasypaná. Ovšem pár metrů je přístupno, a tak se do vchodu postupně vešly všechny děti, minimálně aby splnily bod v celovýletovce :). Tady jsme zjistili, že nás tlačí čas a abychom stihli naplánovaný vlak, museli bychom běžet, což rozhodně nepřipadalo v úvahu, takový nápad ani nepadl. A tak začalo obvolávání rodičů. V tom jsme ovšem dobří a za pár minut již všichni měli (alespoň doufám) informaci o pozdějším příjezdu. Následně přes vinořské hradiště, jehož val jsme úspěšně zdolali a kde není nic než pole, jsme se dostali k místnímu broukovišti -uměle vytvořenému místu pro život brouků. Následně jsme spočítali stromy v aleji, zjistili kolik dětí je třeba na obejmutí památného stromu – 7, vyhlásili bahňáky výletu a celodenní soutěž. Těsně vyhrál tým Jedniček a odměnu v podobě lentilek dostali všichni. Raději jsme si pospíšili, protože nestihnout ani ten další vlak by už bylo na pováženou. Stihli jsme ho s přehledem a rozvezl nás na Vysočany a Masaryčku, kde nás čekali rodiče.
Celý výlet byl ve velmi příjemné náladě a překvapivě dobrým počasím, což není tak úplně naší tradicí.
Těším se zase příště.
Saša
Chráněno: Galerie Výlet Podolanka – Satalice
Výlet Jevany – Louňovice
V sobotu 30. 11. se ke druhému výletu letošního školního roku sešlo 19 dětí. Jeli jsme autobusem do Jevan a cestou luštili šifru. Dozvěděli jsme se, že se máme v Jevanech vydat po červené turistické značce. Než jsme vyrazili na cestu, zahráli jsme si hru „výměna identity“. Na hrázi Jevanského rybníka čekal nejstarší kluky závod. Dvojice závodníků vybíhala do vrchu a u některých dvojic šlo o velký souboj. Čas vítěze byl asi 1:43 minuty. Velká gratulace míří ke Karince, která se neváhala tohoto náročného klání zúčastnit! U Lenhartovy studánky jsme z krásných hrnečků ochutnali lahodnou vodu, prohlédli si strom „chorošovník“ a posvačili u piknikového stolu opodál. Cestou se děti skvěle bavily samy, že ani nebylo třeba nijak zasahovat a připravené hry na tento výlet využijeme na některém z příštích výletů.
Další cesta nás zavedla na žlutou značku a kolem dřevěného mloka na křižovatku, kde byl čas na hru Čert, Anděl a Mikuláš s malými čokoládovými Mikuláši jako odměnou. Kolem nás projel kovboj na koni a idylka výletu byla skoro hmatatelná. Druhá půlka výletu probíhala v pomalejším tempu, ale nakonec jsme všichni dorazili k lesnímu muži, který nás měl dle druhé šifry navést k nadílce. Ta se skrývala podle mapy u jeho bratra a byla v podobě čokoládových kominíčků pro štěstí, které si děti musely najít mezi kládami. Krásně nám svítilo sluníčko a i když byl den mrazivý, všichni vypadali spokojeně. Na zastávce autobusu v Louňovicích se naše skupina rozdělila a zpět do Prahy doprovázeli skupinu dětí naši čtyři chlapi . Máme skvělou partu a skvělé vedoucí, díky za účast a za to, že jste 🙂
Chráněno: Galerie – Výlet Jevany – Louňovice
Tábor pravěk
Stroj času nás zavezl v neděli 4. 8. 2019 do pravěku. Cesta to byla dobrodružná, jeli jsme vlakem, autobusem a na louku jsme museli dojít od autobusu několik kilometrů pěšky, protože naše tábořiště leží uprostřed lesů. Hned první den jsme se díky hře na hledanou rozdělili do tří kmenů: Rychlých oštěpů, Mamuťáků a Šavlozubců. A společně jsme se začali učit, jaký je táborový život a jaká má pravidla. Abychom věděli, do jaké činnosti se právě pustit, četli jsme si některé večery knížku Človíčkova dobrodružství. Jako správní pravěcí lidé jsme si nejprve vyrobili svůj pravěký oděv a postavili jsme si v lese přístřešky. Pak jsme se naučili, jak se vážou uzly a jak rozdělat oheň. Vyráběli jsme výrobky z keramické hlíny a věnovali se výtvarnému umění (zdobili jsme si svoje oděvy a malovali na trička). Jedno dopoledne jsme byli sběrači a nasbírali jsme si borůvky na borůvkové knedlíky a hned odpoledne se z nás stali zemědělci. Obdělali jsme políčko, zaseli na něj semínka a pořádně ho zalili. Trénovali jsme se v míření na cíl (to abychom snáze ulovili mamuta). Velikou událostí v našem táboře bylo, když k nám přijeli kupci!
Abychom poznali také naše okolí, vydali jsme se na výlet, učili se číst v mapách a cestou poznávali stromy a rostliny. Během našeho výletu se naším táborem prohnal mamut a tak jsme se na něj připravili. Učili jsme se poznávat stopy zvířat a vyrobili si oštěpy a luky a trénovali, jak se s nimi zachází. No a také jsme se učili, jak poskytnout první pomoc (to se při lovu na mamuta vždycky hodí). Zatímco jsme se připravovali na mamuta, vyrostla nám na políčku řeřicha a pak i mrkev, petržel, celer a brambory. A protože jsme už uměli rozdělávat oheň, hravě jsme si uvařili v kotlíku na ohni polévku. Ale mamut je mamut, a tak jsme se dešti navzdory vypravili k napajedlu. U něj se mamuti loví nejsnadněji. Mamut se přišel napít a my ho ulovili a večer ho slavnostně snědli k večeři. V sobotu za námi přijeli naši rodiče, společně jsme si zazpívali u táboráku a předvedli rodičům připravené scénky. V neděli jsme zabalili a tábora byl konec.
Výlet Čtyřkoly – Hvězdonice
Náš první potáborový výlet se uskutečnil v sobotu 2. 11. Naštěstí se ani tentokrát Objevitelé nezalekli předpovědi počasí a na hlavním nádraží se nás sešlo osmnáct dětí a šest vedoucích. Náš vláček uháněl směr Čtyřkoly a my dostali hned ve vlaku zapeklitý úkol. Abychom věděli, kam se máme z nádraží ve Čtyřkolech vydat, museli jsme vyluštit šifru. Všech pět týmů dalo hlavy dohromady a po drobné nápovědě jsme měli jasno. Na nádraží ve Čtyřkolech se k nám ještě přidali Píšovi, a tak nás bylo celkem dvacet dětí! Všichni jsme se vydali dle instrukcí z kopce dolů až k turistické značce a suchou nohou jsme překročili řeku. Na druhém břehu na nás čekala šifra v Morseově abecedě. Někteří z nás dokonce znali pár písmen v morseovce, ale nakonec jsme se rozhodli, že si necháme poradit, a s nápovědou jsme zprávu vyluštili a pokračovali jsme dál po modré značce. Přešli jsme koleje a čekal nás výstup do kopce. Na kopci byl kostelík a krásná louka, a tak jsme si vybalili své svačiny a s chutí se po tom výšlapu posilnili. Po svačině jsme si zahráli na roboty a moc jsme se u toho nasmáli. Někteří roboti nám utekli až do lesíka, ale pochytali jsme je všechny a vydali se dál. Na dalším rozcestí nás čekala šifra „přesmyčka“. Hravě jsme vyluštili, že máme pokračovat po žluté značce směr Stará Dubá. Jenže na ukazateli žádná Stará Dubá napsaná nebyla, a tak jsme se pustili do studování mapy. Díky buzole jsme se naučili, jak si máme mapu správně nastavit, jak poznat, kde je na mapě sever, a díky nové dovednosti se vydali tím správným směrem. Cestou jsme si ještě zahráli molekuly a vyluštili další šifru, kde stálo: „poklad je na hradě“. Tak jsme úprkem vyrazili směr hrad. No, nakonec se ukázalo, že to není žádný hrad, ale zřícenina a že se k ní musíme vydat pěkně strmým úvozem. Najít poklad byla hračka a pak už jsme se jen radovali ze dvou mloků skvrnitých, které jsme objevili při pátrání po pokladu, a z bonbonů a magnetek, které v pokladu byly. Od zříceniny jsme šli na nádraží v Hvězdonicích pěknou pěšinkou podél řeky a na nádraží jsme ještě stihli dojíst poslední zbytky svačinky. Rodičům jsme se vrátili zabahnění až po uši, ale stálo to za to!
