V neděli šestnáctého srpna nás odvezl stroj času z nádraží Holešovice do Českých Budějovic, kde jsme přesedli na jiný stroj času, který nás odvezl tentokrát do Keblan. A z Keblan to byl už jen kousek cesty na louku, na které se měla konat velkolepá korunovace královny Kateřiny. Slavnost ovšem musela být pro nepřízeň počasí odložena. Místo korunovace jsme pozorovali ve dne v noci Keblanský potok a napjatě čekali, zda se vylije, či nevylije ze svých břehů. Bohové nám byli nakloněni, déšť včas ustal a potok se stal opět naším milým potůčkem. Korunovace se tedy konala o den později. Nečekán nezván, zjevil se na ní černý rytíř a ukradl královně Kateřině korunu. A my, Sokolí družina z Keblan, Kulíšci z Kulíškova a Páni z Drakenbergu, jsme královně slavnostně přísahali, že její korunu dobudeme zpět. Jak na černého rytíře, ovšem nevěděla ani královna Kateřina. A tak jsme se vypravili ke staré vědmě, která se probudila ze svého dlouhého spánku a prozradila nám, proč vlastně rytíř korunu ukradl a co je třeba k další věštbě. Svědomitě jsme se tedy připravovali k boji s černým rytířem. Vyrobili si meče a absolvovali rytířskou akademii. Ze tří družin se na dva dny staly družiny čtyři a vypravily se pro čtyři živly, které vědma nezbytně potřebovala pro další věštění. U vědmy se čtyři živly spojily a bylo nám sděleno, že se život černého rytíře ukrývá ve třech vejcích. První z nich střežila divá zvěř, další skrývala temná noc a třetí vejce bylo skryto mezi vejci! Po ulovení všech divých zvířat jsme získali první vejce! A hned po slunce západu jsme se vydali do tmy noci pro vejce další a také pro korouhve, které nám během našeho dvoudenního putování černý rytíř ukradl. Jeho nohsledi seděli v noci u ohně a hlídali korouhve i ono vzácné druhé vejce. Obojí jsme naštěstí získali a už nám chybělo jen vejce poslední lstivého Fabergého! Vejce jsme tedy měli, ale jak je zničit, abychom spolu s nimi zničili i černého rytíře? Jeho hrad už jsme se neúspěšně snažili dobýt obléháním i vplíženám se do hradu vodním příkopem! Naštěstí nám pomohl čaroděj, který se rozhodl přidat na naši stranu. Vejce je nutné zničit v posvátném ohni. Připravili jsme tedy slavnostní oheň a všechna vejce do něj jedno po druhém vhodili. Pokaždé, když vejce vzplála, ozvalo se ze tmy zasténání černého rytíře. Na místě, odkud se sténání ozývalo, jsme našli černý plášť, helmici, brnění a tři záhadné klíče. Od čeho asi tyto klíče byly? A kam rytíř schoval korunu královny Kateřiny? Nezbylo nám, než se opět vydat do hradu černého rytíře. Prý je ještě střežen, ale morálka mužstva černého rytíře notně upadá. Čaroděj nám poslal dopis s mapou, podle které jsme došli k hradní bráně. Strážce brány nás vpustil dovnitř a my jsme pak putovali dál a dál jednotlivými částmi hradu. Po celodenní cestě jsme se dostali až do věže s pokladnicí a právě zde jsme nalezli dobře střeženou korunu královny Kateřiny, její standartu a truhlici se třemi zámky. Hurá, korunovace tedy mohla být uskutečněna. Třikrát sláva královně Kateřině!!!
Není malých objevů…